Labyrint, James Dashner


Po každé, když si říkám, že už nikdy žádnou další dystopii číst nebudu, něco mi přeletí přes nos a boom - já si nesu domů kompletní trilogii Labyrintu a ještě se na to těším. (A pokud chcete vědět, co mi přelétlo přes noc tentokrát, byl to filmový Labyrint s Dylanem v hlavní roli. Ale o tom se ještě taky rozpovídám, nebojte.)

Vždycky jsem radši, když můžu recenzovat celou sérii a ne jen jednotlivé díly. A tak se možná stane, že prozradím nějaké mini spoilery k jednotlivým dílům. To jen jako takové malé varování na úvod.

Labyrint slibuje neotřelou dystopickou sérii, která si mě dostala i díky tomu, že hlavní postavou je chlapec. Protože - buďme upřímní - kolik knih má dnes hlavní chlapeckou postavou? (A buďme upřímní - taková maličkost dokáže změnit spoustu věcí. A dokonalých hrdinek už taky bylo dost.)

Celý příběh je už ze začátku jeden velký zmatek a jedná velká záhada. Thomas je náctiletý mladík, který se probudí... někde. Vlastně si ani nepamatuje, jak se jmenuje, absolutně neví kde je, a že na něj kouká asi dvacet cizích chlapíků asi taky úplně nepomáhá dobré náladě.

Až časem se dozvídáme, že se Thomas ocitl na místě, kterému se přezdívá Plac. Je to místo, kde žije několik chlapců, každý z jasně danými úkoly. Žijí tady už dlouho a nikdo z nich - podobně jako Thomas - si nepamatuje, co bylo před Placem. V tomto podivném místě existuje ale i skupina běžců, kteří každý den vyráží do obrovského labyrintu, který ohraničuje celý Plac (nebo možná neohraničuje - ale já jsem si to tak představovala celou dobu četby). A právě labyrint, je klíč ke všemu - klíč ke vzpomínkám a hlavně klíč k tomu, aby se Placeři konečně dostali pryč.

A jakoby toho nebylo málo, jen krátce po Thomasově příchodu do Placu se celá situace komplikuje ještě víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Do Placu totiž přibude ještě jeden nový člen. Nebo spíš členka. Dívka. Teresa.

Postupem stran a postupem dílů se děj samozřejmě vyvíjí, ale já vám už nebudu prozrazovat jak. Jen řeknu, že pro mě to byla od začátku až do konce jedna velká a spanilá jízda, která ale ve mě ve výsledku nechala víc otázek, než odpovědí. Ale možná jsem jen četla příliš hladově a některé věci mi unikly.

Taky musím říct, že kniha se čte skutečně sama. Vždycky to začínalo vlastně úplně nevinně... přečtu si jen jednu kapitolu a po zbytek dne budu velmi produktivní. Ha. Ha. Ha. Z jedné kapitoly se stala půlka knížky, a já přišla pozdě na jednu pracovní schůzku a po druhé mi málem ujel vlak.

Co se týče porovnání jednotlivých dílů, je to pro mě jedna velká houpačka. První díl mě neskutečně bavil, užívala jsem si každou stránku, jenže jsem si knihu zkazila tím, že jsem první viděla film a celou dobu jsem tedy tak nějak tušila, co se během následujících stránek stane. Druhý díl, Spáleniště: Zkouška byl pro mě nejslabší díl. Všechno mi ale vynahradila Smrtící léčba, kde to byla sakra jízda od začátku, až do konce. Kromě pár stránek jsem taky třetí díl přečetla na jeden zátah, protože jsem se prostě nemohla odtrhnout.

Ale - ještě jednou - po dočtení jsem byla lehce zmatená. Kniha ve mě zanechala víc otázek, než odpovědí. Nemůžu se zbavit dojmu, že autor spoustu věcí nevysvětlil.

Ještě se ve zkratce vyjádřím i k filmům, protože - ano, je to ostuda - právě díky filmu jsem se rozhodla přečíst i knihy. Řekla bych, že první díl byl docela pecička, ale docela přesně se držel i knižní předlohy. Na druhou stranu druhý díl je jedno velké wtf, které snad s druhou knihou nemá vůbec nic společného (kromě hlavních postav a názvu) (a taky se mi strašně moc nelíbila herečka, která hrála Brendu, ale to je věc osobního názoru, že jo). Na třetí díl si ještě chvilku počkám(e), ale snad to nebude stejné zklamání, jako Spáleniště.

Mé konečné hodnocení jsou tři hvězdičky. Těžko se mi hodnotí dystopie, protože to prostě není můj šálek kávy. Na druhou stranu mě ale kniha velmi bavila a určitě bych ji doporučila všem, kteří už mají dost ufňukaných hlavních hrdinek (případně super hlavních hrdinek, které zvládnou všechno levou, zadní), nebo chtějí prostě zkusit něco trochu jiného.

3 komentářů:

  1. Pěkná recenze :) Knížku jsem nečetla a pokud na ní narazím, ráda ji zkusím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :)) Určitě to není nutnost tuhle knížku přečíst, rozhodně ne, pokud nemáš ráda dystopie. Ale je to taková příjemná oddechovka, to zase jo :))

      Vymazat
  2. The Maze Runner is one of my favorite series! Nice to read your thoughts on it. :)

    storitorigrace.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

 
Charrlie loves books Blog Design by Ipietoon